Zajímavosti v obci a jejím blízkém okolí

Kaple sv. Jana Nepomuckého

se nachází nedaleko dnešního motorestu. Byla postavena roku 1729 v barokním slohu. V sekci historie najdete ve formátu .pdf dokument Poselství kapličky. Jedná se o překlad originálních materiálů, které byly nalezeny v kopuli kaple při rekonstrukci roku 2001.

Hřbitov

Osada Vysoký (Hohenwald)

byla založena začátkem 17. století Kateřinou z Redernu na pustých lesnatých pozemcích přímo na saské hranici a její obyvatelé bývali proslulí pytláctvím. Vysoký byl přifařen k Hornímu Vítkovu, do školy děti chodily dolů do Albrechtic. V součastné době je Vysoký zcela vylidněn, bývalou obec připomíná pouze jeden stojící dům, druhý se poměrně nedávno stal zbořeništěm. Dnes se na území zaniklé obce nacházejí pastviny.

Bývalou obec připomínají rovněž zplanělé ovocné stromy, zbytky bývalých mezí a zejména obvodové zdi bývalého větrného mlýna (větřáku). Jedná se o registrovanou kulturní památku, chránící pozůstatky mlýna tzv. holandského typu postaveného v roce 1830 rychtářem obce Vysoký Eduardem Zücklerem. V mlýně pracoval jeden člověk a dokázal vyrobit za rok ze 180 měřic obilí 120 q mouky. Mlýn pracoval až do roku 1866, kdy jej za pruskorakouské války zničili Prusové. V roce 1897 rozvaliny kamenné stvab jeho tehdější majitel (příbuzný původního majitele Adolf Zückler) opravil a na kamenné zdivo přistavěl jako rozhlednu ještě 7 metrů vysokou dřevěnou nástavbu, která se spolu s přilehlým hostincem stala oblíbeným turistickým cílem. Po druhé světové válce však chátrala a dnes z ní zbyly pouze trosky. Větrné mlýny holandského typu se při hraničním hřebenu s Pruskem (dnes s Polskem) nacházely původně nejméně další dva. V Uhelné byl mlýn postaven v letech 1842 - 1843 Josefem Schulzem a po rekonstrukci v sedmdesátých letech 20. století slouží dodnes jako rekreační objekt. V sedle pod horou Výhledy v Horním Vítkově byl větrný mlýn postaven v roce 1828 Antoním Hillerbrandem a dnes se na jeho místě nacházejí již jen jeho ruiny.

Větrná energie je díky příznivým povětrnostným podmínkám na území bývalé obce využívána i dnes. Na počátku 21. století vyrostlo přímo na temeni Lysého vrchu 6 větrných elektráren. Hřeben mezi Albrechticemi a Vysokým je díky neutuchajícímu větru využíván i kitery a pro pouštění draků.

Nevrlý,M.,Vinklát,D.V.:Album starých pohlednic Frýdlantsko, Knihy 555, 2009.

Albrechtické prameny

Kančí pramen

Kančí pramen je jeden z mnoha vývěrů radioaktivních minerálních vod na Kančím vrchu u Albrechtic u Frýdlantu. Jeho aktivita kolísá mezi 1400 a 2370 Bq/l 222Rn; aktivnější je při nízkých průtocích. Kančí pramen najdeme v lese asi 40 metrů pod Loveckou cestou, zhruba 100 metrů od rozcestí nad hájovnou.

Soumar

Pramen Soumar se nachází nad hlavní silnicí z Liberce do Frýdlantu, pod Albrechtickým sedlem. Podle výsledků chemické analýzy zde vyvěrá voda chemického typu Na-Ca-Cl, dále obsahuje také podíl Mg, K, Si, síranů, hydrogenuhličitanů a dalších minoritních složek. Celková mineralizace 1,5 g/l převyšuje Lázeňským zákonem danou hranici pro minerální vody na základě obsahu rozpuštěných látek. Navíc je voda ještě radioaktivní, s aktivitou okolo 1750 Bq/l 222Rn. Chemické složení pramene je v této oblasti zcela raritní. Lze předpokládat unikátní fyziologické účinky této minerální vody. Voda je studená, křišťálově čistá a neobyčejně chutná.

Matka

Pramen Matka byl objeven v červnu roku 2013 jako dosud nejvýznamnější zdroj radioaktivních vod v oblasti Chrastava - Frýdlant - Bogatynia. Při aktivitě 2.2 kBq/l 222Rn má průtok okolo 20 l/min. Podobně jako blízký pramen Soumar je mineralizován solemi (chloridy), celkově rozpuštěné látky jsou v množství přibližně 0,7 g/l. Oproti Soumaru je radioaktivnější, ale méně mineralizovaný. Jeho hlavní příron se nachází přímo "v pangejtu" hlavní silnice Liberec - Frýdlant, voda proto není pitná.

Kaplička ve Filipově

První zprávu o založení osady Filipov (Philippsberg), pojmenované podle majitele panství hraběti Filipu Josefu Gallasovi, máme z roku 1728.

Milník

Žulový milník pochází z doby po roce 1833, kdy byla dostavěna císařská silnice vedoucí z Liberce přes Frýdlant do Závidova. Milník je umístěný přímo u silnice I/13, vpravo ve směru jízdy na Liberec, kousek nad ostrou zatáčkou, kde silnice přechází přes Albrechtický potok. Na kvadratický sokl nasedá obelisk ve tvaru čtyřbokého komolého jehlanu ukončený nízkou jehlancovou hlavicí. Na východní straně milníku byla pravděpodobně umístěna nápisová deska, která se nedochovala. Milník je od 3. května 1958 chráněn jako kulturní památka, neboť se jedná o výjimečně dochovaný exemplář historického silničního značení.

Křížky a Boží muka

Malikův kříž

Na místě, kde před sto lety uslyšeli tři dřevorubci z Filipky štěkot psů, našli prostřílenou služební čepici, nevystřelenou pušku a člověka, který si v bezvědomí tiskl ruku ke krvavému obličeji, stojí dodnes Malikův pomníček - kovový kříž vetknutý do kamenného podstavce, obehnaný dřevěným plůtkem, připomíná pytláckou vraždu polesného Malika z Dětřichova, kterého zde 20. listopadu 1870 smrtelně postřelil jeden z členů pytlácké bandy z Vysokého (Hohnwald) Antonín Riegr. Malikův pomíček se nachází již na katastru Dětřichova asi sto metrů pod Krmelcovou cestou, ze které je třeba odbočit u svážnice, asi dvě stě metrů před zarůstající spojnicí Krmelcové cesty a Maixnerky.

Polákův kříž

Na křižovatce lesních cest nad bývalou hájovnou se nachází Polákůk kříž. Jedná se po pommníček připomínající úmrtí sedmačtyřicetiletého technika Lesního závodu ve Frýdlantě Ing. Zdeňka Poláka, kterého zde 8. prosince 1987 postihla srdeční příhoda.

Clam-galassovská obora

Na území bývalého clam-galassovského panství vznikla malá a velká obora. Podle dobových pramenů velká obora vznikla za správy Eduarda hraběte Clam-Galasse v letech 1848-1852. Její rozlohu 5 560ha ohraničoval plot dlouhý 42 km. Tvořilo jej více než 11 tisíc sloupků, 53 velkých bran, 51 vrátek a čtyři stavěné "jelení skoky". Ty sloužily k jednosměrnému pohybu zvěře směrem do obory. Sloupky oborního plotu mají často zvláštní tvary. Žula, ze které jsou vytesány, nedovolila tehdejším kameníkům odlomit vždy ideální pravoúhlý tvar. Každý sloupek je tak originálem.

Linie a opevnění z druhé světové války

Na území Albrechtic a Filipova se nachází celkem 34 objektů lehkého opevnění (tzv. řopíků), které byly vybudovány jako tzv. objekty nového typu v rámci II. armádního sboru (zahrnujícího oblast severovýchodních Čech ). 28 pevnůstek náleží do úseku K1 Mníšek a jsou evidovány pod č. 100 – 113 ( od místní vodoteče severně od č.p. 151 až po vrchol Kančího vrchu) a 290 – 303 ( vpravo od č.p. 148 až po vrchol Kančího vrchu). Jejich betonáž provedla firma Ing. Jaromíra Dajbycha z Kutné Hory v období od 04. 10. 1937 do 07. 12. 1937 (101 – 113) a od 13. 05. 1938 do 24. 06. 1938 (290-303). 6 pevnůstek náleží do úseku J2 Raspenava (Oldřichov) a jsou evidovány pod č. 1 – 3 a 201 -203 (od vrcholu Kančího vrchu až do oblasti, kudy vede zeleně značená cesta mezi Loveckou a Novákovou cestou). Jejich betonáž provedla firma Františka Krušiny z Bílé Třemešné v období od 22. 06. 1938 do 30. 06. 1938 (1 – 3) a od 25. 06. 1938 do 08. 07. 1938 (201-203).

Součástí opevnění (zhruba 200 metrů v týlu za linií opevnění) je i palpost protitankového kanónu (nachází se již na území Mníšku), vybudovaný nad silnicí z Mníšku do Albrechtic nad druhou zatáčkou nad Mníškem - po pravé straně na vyvýšenině nad potokem.

Clam-galassovská obora

Kaple

Hřbitov

Kančí pramen

zajímavosti

Milník

Křížky a Boží muka